| VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu |
Střihej ušáku!!!
|
|
Přebor Prahy ve sprintu 2009 přebor Prahy ve sprintu jsme pořádali v úterý 5.5.2009 v Praze na Žižkově na mapě Židovské pece |
Z letošních tří podobných závodů (dalšími byly lednový skirogaining v Krušných horách a únorové Ski adventure na Vysočině) šlo určitě o nejzajímavější závod z hlediska možností plánování trasy. Zároveň se jezdilo nejvíc na upravených tratích - z našich 56 km jsme jen asi 2 km jeli mimo trasy upravené i na bruslení. Takže šlo o nejvíc lyžařský závod, naopak mapově byl určitě nejjednodušší. To je logická nepřímá úměrnost. Kontroly byly rozmístěny skoro po celé české části Jizerek, z těch vzdálenějších bylo výhodnější navštívit Jizerku a vodní nádrž Souš, naopak ke kontrolám za Předělem se po týden neupravených tratích dostávalo pomalu. Vyšlo i počasí, téměř pořád svítilo sluníčko, které odpoledne dost zpomalilo sníh v níže položených pasážích (do jarní sněhové břečky jsme vjeli už nad Kristiánovem) a to zkomplikovalo hodně dvojicím stíhání časového limitu. Oproti oběma předchozím letošním závodům, kde jsem se v kategorii mužských dvojic nemusel o výsledky vzhledem k mým lyžařským kvalitám vůbec starat, tady v mixech s Luckou z lyžařské Humanity šance byla. I když i tentokrát jsem byl tím pomalejším z dvojice. Nakonec nás právě trestné body za dojezd po limitu odsunuly těsně na bramborovou pozici - porazily nás dvě veslařsko-lyžařské humanitní dvojice a o vítězství LOBáckých reprezentantů Honzy Lauermana a Báry Chudíkové nebylo vůbec pochyb, lepšího bodového zisku dosáhly jen tři mužské dvojice. Na velmi solidním druhém místě skočili ušáci Dušan Lebeda s Ondrou Blahou, kteří za 5 hodin najezdili necelých 70 kilometrů. Zvítězili suverénně Kládin s Voitoiem. Výsledky najdete na webu Bedřichovské pětihodinovky, podívat se můžete i na mapu s GPS záznamem našich postupů.
Ztratil jsem se při běhu na 9. kontrolu takovým způsobem, že jsem byl rád, že jsem našel nějakou turistickou značku. Po značce jsem běžel úplně blbě. A byl jsem rád že po dobré radě dobrýchlidí jsem se dostal do cíle. Ještě že jsem věděl, jak se jmenuje ta vesnice. Mapu najdete zde a stránky závodu zde.
![]() V okolí Třech Studní na Vysočině se v sobotu a v neděli jely další pohárové závody v LOBu. Sobotní krátká trať se jela v okolí rybníka Medlov, v husté síti převážně úzkých čárkovaných stop. Téměř žádné převýšení, zato měkké stopy po předchozím sněžení z konce pracovního týdne, teplota okolo nuly. Prostě až na pár odskoků na urolbovanou stopu to byla jedna dlouhá soupaž. Výborně si vedli veteráni, dvě druhá místa Jany a Peciše hovoří za vše. Ani mlaďoši se ve výsledcích neztratili, v áčkách Mirek 3., Markéta 8., v elitě 10. Radim. Sobotní výsledky, mapa a fotky. Nedělni klasika byla hodně lyžařská a hodně dlouhá. Závodilo se především na širokých stopách, závodníci elity si zajeli dokonce až ke Ski hotelu. Oproti sobotě se o poznání ochladilo na -7° a místy foukal nepříjemný vítr. Klasika nám asi jde líp. Jana a Peciš ve svých kategoriích zvítězili, v áčkách Dušan 7., v elitě Radim 9. Výsledky neděle, mapa a fotky.
Tradiční pořadatel bruslařských orienťáků Radek Mikuláš v sobotu převedl, že závody dokáže uspořádat nejen na vodě v pevném skupenství, ale i ve vodě normální. V libereckém Centru Babylon totiž připravil závod v orientačním plavání. Už při průzkumu terénu (své první návštěvě Babylonu mezi svátky) jsem dospěl k názoru, že bych spíš volil název "vodní orienťák" - v aquaparku totiž tolik míst, kde by se dalo další úsek plavat, není. Někde je vhodnější se vodou brodit, někde ručkovat po provazech na okraji bazénu. Ale rozhodně mě to neodradilo a na závod jsem se těšil. Nebyl jsem však sám, přihlásilo se nečekaně hodně zájemců - ve výsledcích jich je okolo 170. To pořadateli rozhodně situaci neulehčilo, času jsme neměli neomezeně (všichni museli odstartovat během hodiny, takže tři závodníci startovali vždy najednou) a kapacita Babylonu není nafukovací. A hlavně není nafukovací kapacita úzkého průplavu mezi dvěma částmi aquaparku - té s jeskyněmi a té s tobogány, kterým se proplavávalo během závodu snad desetkrát. Logicky tam nastávaly mírné tlačenice, ale nic hrozného to nebylo. Určitě lepší, než kdyby bylo povoleno běhat po břehu, to by určitě došlo k nějakým úrazům. Na břeh se smělo vystoupit jen jednou - při výstupu po schodech ke kontrole na vršku tobogánů. Cestu tobogánem dolů jsem si ale neužil, kvůli váhání při mapování mě totiž přeběhl Skyvouš a při dodržování povinného rozestupu v tobogánu bych čekal dlouho, takže jsem raději seběhl po schodech. Jinak se ale jízda některými tobogány vyplatila. Závod měl podobu jakéhosi "polovičního paměťáku" - závodníci měli k dispozici mapu se všemi kontrolami s vyznačenou první kontrolou (odkaz vede na mapu na webu LBE ve větším rozlišení). Na kontrole pak byla kromě kleští i mapa s vyznačením, která kontrola je další v pořadí. Mapově to bylo zajímavé, určitě nerozhodovala jen rychlost pohybu ve vodě. Nejdůležitější ale bylo vymyslet, kam s mapou - plavat s papírem v ruce je nepohodlné, i když je vodě odolný. Někteří závodníci strkali mapu do plavek (dámy to měly s horním dílem plavek jednodušší :-), ale často byla výsledkem ztráta mapy. Já měl připravený důmyslnější systém - gumu kolem pasu a k ní připíchnutou mapu spínacím špendlíkem. Při testování před závodem jsem ale zjistil, že papír je sice neroztrhnutelný, po vytvoření díry od špendlíku se však trhá. Obalil jsem tedy mapu ještě igelitem, jenže nepříliš důkladně a hlavně jsem kvalitu systému neotestoval při závodní zátěži :-) Při postupu na šestou kontrolu jsem pak nasadil tak rychlé tempo, že mi na špendlíku zůstal jen igelit a mapa odplavala. Kdyby její součástí nebyla i průkazka, asi by mi to pomohlo k lepšímu výsledku - jako paměťák jsem závod bez problému doplaval a neztrácel čas mapováním. Takhle jsem se zkoušel pro mapu vracet, ale už jsem ji nenašel (resp. našel ji někdo jiný). V takovém závodě naštěstí vůbec nešlo o výsledek, ale o zážitek - a zážitek to byl nezapomenutelný. Tyhle netradiční závody se mi moc líbí a akce organizované Radkem Mikulášem můžu jen doporučit - pořádá je totiž s nadšením a závod pořádaný s nadšením bývá tím nejlepším. Výsledky a fotky jsou vyvěšeny na webu dálkových bruslařů (v poměrně vhodnou chvíli, mrzne a tak může být ledové zpravodajství užitečné :-).
Jája Němečková nachystala závod s volným pořadím kontrol, hromadným startem ve vlnách a časovým limitem 75 minut, do kterého se vešla asi polovina ze 30ti zúčastněných závodníků. Po mírné oblevě ze středy sníh krásně ztvrdnul a dalo se bruslit i po loukách. Největší překážkou na cestě do cíle byla asi mapa. Přece jenom, poslední mapa pro OB v prostoru Modřanské rokle je z roku 1973, kdy v okolí nestál ještě ani jeden panelák. Takže jsme závodili na ZM 1:10000. Pod hodinu to stihli jen 2 závodníci, vyhrál "místní domácí pán" Pavel Košárek za 54 minut. Výsledky na ne Betově a mapa na KLádinovinách.
Pokud se někdo obával, že by snad závody mohl ovlivnit nedostatek sněhu, tak ten půl metr prašanu co napadl ve čtvrtek a v pátek, ho mohl uklidnit. Ovšem problém byl, že v těchhle přívalech bílého nadělení neměli pořadatelé nejmenší šanci upravit stopy. Což vyřešili šalamounsky: prodloužením časového limitu. A tak se ze sobotního závodu začala rodit akce, na kterou budeme všichni ještě dlouho vzpomínat. Závodníci startující vepředu se stali nedobrovolnými pomocníky pořadatelů a trpělivě prošlapávali stopy. Bohužel ne všechny. K některým kontrolám se dalo dostat jen pěšky, ve stopách roznašeče. Ale i přesto to byl moc pěkný závod, který si všichni užívali. Většinou déle jak 2 hodiny. Honza P. potvrdil svoji momentální formu a vyhrál kategorii H35. Jana B.(D45), Mirka (D50) a Milan B. (H50) obsadili ve svých kategoriích stříbrné pozice, Jirka (H55) skončil 4. V hlavních kategoriích zazářili 9. místem Míra a 10. místem Martina. Nedělní závod štafet se odehrával víc po širokých stopách, udusaných ze soboty, takže se víc lyžovalo a prakticky nebylo potřeba sundávat lyže. Trio Jirka, Mirka a Milan vydolovalo ze závějí 3. místo v kategorii H140. 5. místo vybojovali muži ve složení Míra, Honza a Radim, 11. skončily ženy, Martina, Markéta a Jana. Výsledky: sobotní klasika a nedělní štafety. Mapy s tratěmi dvou hlavních kategorií sobotního MČR H21-1, H21-2, D21-1 a D21-2. Fotky z centra závodu štafet od Radima a fotky z prostoru závodu od Milana Venhody.
Ve středu se uskutečnil 3. letošní závod neoficiální série nočních pražských LOBů, tentokrát v Milíčovském lese. KLádin připravil 6km dlouhou a na volby postupů bohatou, orientačně náročnou trať. Širokých cest je v Milíčáku výrazně míň než ve Hvězdě nebo na Hostivaři, takže závodníci měli šanci vyzkoušet při častém ježdění v tečkách sílu svých paží. Třešničkou na dortu pak byla kontrola na ostrově rybníku Vrah. Na start dorazilo téměř 40 závodníků (mezi nimi i stabilní čtveřice Ušáků) a vítězný čas byl nakonec 35 minut. Výsledky na stránce závodu a mapa s tratí a variantami postupů.
Naštěstí se o víkendu rozhodlo taky ukázat sluníčko, takže teploty během dne dokázaly vystoupat i na přijatelných -7°C. Tratě byly z 80ti% vedené po loukách, takže na vyhřívání a opalování bylo času dost, protože ve stínu a v lese byla zima jak v ruském filmu. Sněhové podmínky byly ideální, perfektně upravené a tvrdé stopy, i fikat se dalo docela pohodlně. Hustá síť stop mezi remízky nabízela poměrně zajímavý orientační závod. Ovšem ještě větší překážkou než záludně namotané tratě byly místy až nechutné krpály. Aspoň si mohli závodníci vyzkoušet, jak asi vypadá dojezd do cíle finálového závodu Tour de Ski. Sobotní krátká trať byla zároveň mistrovstvím ČR na KT a našim závodníkům se docela dařilo. Jana B. skončila v D45B 2. Do první desítky se dostali v hlavních kategoriích ještě Martina (9.), Veronika (10.) a Radim (9.). Nedělní klasika prověřila fyzické síly všech, časy pod 100 minut byly v hlavních kategoriích spíše vyjímkou. Jana B. svoji kategorii vyhrála, Markéta si v D21A vyjela skvělé 3. místo a Dušan byl v H21A 4. Výsledky: sobota a neděle. Mapy s tratěmi dvou hlavních kategorií: sobota MČR KT D21 a H21 , neděle D21E a H21E. Fotky od Radima a fotky z obou dnů od L. Tomečka .
Ve výsledcích také najdete zajímavé charakteristiky některých závodníků. Například u Martina: razil do mapy, kterou ztratil. :-) Závod byl mírně poznamenán konfliktem s bezohlednými chodci. Slovy pořadatele: "Moc by mě zajímalo, kdo a co řval na tu paní ve sjezdu z 6 na 7. 8-O Muselo to ale stát za to, protože se mě přišla do cíle zeptat, který oddíl tuhle akci organizuje. Nic netušíc jsem ji nejdříve prozradil plný název mého oddílu (Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech) a chystal se i přidat něco z historie ;-) . Trochu pobledla a něco mlela o volání policie :-? . Nakonec ji uklidnilo, že jsem ji sdělil, že jsme nejznámější jihočeský oddíl na sever od Prahy. :-D"
Centrum v Novém Městě v Krušných horách na lyžařském stadionku, poctivě urolbované stopy jak v Německu, tak i na české straně. Už klasifikace stop (77% najeto rolbou) prozrazovala, že se bude jednat spíše o lyžařský závod než hančovačku známou z LOBů. Na startu se sešlo 122 závodníků v 52 týmech z Čech a Německa. Čest našeho oddílu se rozhodli hájit Martin s Ondrou (Ekonomáci) v kategorii mužů a Veronika s Radimem (Ušáci z Bulharska) v mixech. Mapu (lyžařskou speciálku 1:50000 s vyznačenou sítí a klasifikací stop a 15ti kontrolami v hodnotě 30, 60 a 90 bodů) jsme dostali už 30 minut před startem, takže bylo dost času přemýšlet o taktice. První, co nás při pohledu na mapu napadlo bylo, že se to dá objet celé (ale nahlas to řekla Veronika, já jsem se takhle vloni spálil na Bedřichovské 5tihodinovce, když jsme se s Kaulim vrátili až za tmy po 6,5 hodinách a bez 3 kontrol...). Letmé přeměření nás vyvedlo z omylu, 80 km. Nakonec všechno nestihli objet ani první muži, i když jen o fous. Taktika byla jasná, vynechat jednu 90ku na severu nebo jihu. Variantu sever zvolilo asi 90% týmů, na jih jsme se vydali jen my co spolu běháme v tom jednom oddílu a další asi 3 týmy. Taktika to byla dobrá, i když nám nakonec chybělo tak 15 minut na jednu kontrolu. Základem byly samozřejmě výborně namazané lyže. A to, že Veronika vydrží víc než člověk, takže gumycuk jsme vytáhli až po čtyřech hodinách závodu :-). Ušáci z Bulharska nakonec v mixech skončili o 30 bodů na 2. místě, když je v souboji manželských párů předstihli manžele Heinekenovi. A v celkovém hodnocení bez rozdílu pohlaví na místě 3. V mužích zvítězil tým Prošlápnutý Germinky (Bořánek, Kovář), Ekonomáci skončili na výborném 8. místě. V ženách zvítězil tým Plyšový radiátor (Hrušková, Hrušková). ![]() Výsledky najdete zde. Mapa s tratí a postupy na Route Gadget: Loučná - Kahleberg SKI . Fotky z průběhu závodu.
Pořadatelé z Kotlářky se rozhodli využít letošní sněhové nadílky a toho, že Praha je jedním z míst s nejvyšší sněhovou pokrývkou u nás a v době, kdy se ruší závody na hřebenech našich hor, uspořádali skutečně luxusní závod. A nebál bych se říct, že to byl letošní nejlepší LOB. Kdy jindy si můžete na lyžích vyzkoušet třeba fikačku po schodech... Mapa byla speciálně připravená pro LOB, i s klasifikací stop. V lese pak bylo množství stop na bruslení a na klasiku. Na výběr pak byly dvě tratě s délkou 5,5km a 3,3km. Kdo tam nebyl, tak o hodně přišel, protože noční LOB se hned tak nezažije. Byla to sranda, takže rozhodně nikoho z 90ti zúčastněných závodníků ani nenapadlo si stěžovat na ne vždy spolehlivou mapu, nebo nepřesné umístění kontrol. Pokud vás baví jen hladké lyžování, i tak se dá návštěva Hvězdy doporučit, lyžování je tam skoro jako na horách. Ušáků (i bývalých a budoucích) se ve Hvězdě sešlo poměrně dost. Honza Novák, Dušan, Radim a Veronika se seřadili na 3. - 6. místě, 9. dojel Milan Štemberg, 26. skončil náš nový člen Petr Pruner a 34. dojel Míra Fanta. Všichni na delší trati. Výsledky najdete na stránce závodu. Mapa Bílá Hvězda s delší tratí je tady. A nakonec, odkaz na fotky.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© Ekonom Praha |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||