30.8. MTBO

Orlický bloudil 2010

Vláďa

Po několika letech jsem dal do pucu své kolo, dolil olej do odpružené vidlice (snad stačí slunečnicový, olivový se mi zdálo moc) a kromě ranní jízdy pro rohlíky zařadil do tréninkového plánu i dva pohodové výlety, abych něco najezdil. Přihlásil jsem se totiž na Orlického bloudila.

Orlický bloudil je zmenšená verze Bike adventure, která se koná každý rok na stejném místě - jak název napovídá - v Orlických horách. Startuje se vždy z Rokytnice v O.h. a jede se jednodenní scorelauf na 5 hodin. Účastníků bylo letos asi 60 dvojic dohromady ve všech kategoriích.
Počasí se celkem podařilo, pršelo jenom chvíli. Ranní slejvák ale proměnil většinu lesních cest v pořádný bahňák, takže i když normálně jezdím jako slušňák, tentokrát jsem se zabahnil mnohem víc než při pěším orienťáku.

Parťákem mi byl cyklista, který za letošní rok už pár tisíc km najezdil a navíc se pravidelně umisťuje při horských cyklomaratonech. Po úvodním hodnocení vybavení "Jé, ty máš ale pěkný kolo" vs. "Cože, na tomhle chceš fakt jet?" jsme si došli na prezentaci pro mapu. Ani se na ni nepodíval, tak jsem aspoň vysvětlil, okolo kterých velkých měst pojedeme a jak se jmenuje to město, kde se startuje (lísteček s adresou apod. - co kdyby se mi ztratil). Tradičně, jak to u dvojic orienťák + cyklista bývá, to tedy znamenalo, že cyklista nasadí tempo a zatímco já funím "doleva, doprava" on řve "Makej, makej, jezdíš jako moje dcera". Tohle se mi přesně stalo už po prvních dvaceti minutách jízdy na prvním kopci. Jinak jsem ale mohl cvičit jízdu v háku, kdekoliv to šlo, to se mi líbilo.

V první polovině závodu jsme se nechali zlákat drahými kontrolami. Bylo to víc zkopce a míň blátem, takže jsme na konci této první poloviny zjistili, že jsme na druhé straně mapy a že zase nebude taková sranda se dostat včas zpátky. Pro místní - jelo se z Rokytnice na jih a otáčeli jsme na kopci severně nad Ústím nad Orlicí, cestou zpátky jsme brali mimo jiné Letohrad a Žamberk.
Cesta zpátky byla náročnější. Občas překvapili lesáci - z krásné cesty dokážou udělat totální hnus. A občas nás překvapila mapa - cesta na mapě jsou ve skutečnosti dvě koleje od traktoru v namočeném lánu obilí a nebo přes tlustou cestu v mapě vede plot s bránou, kterou neprojedeme. Několik kontrol jsme ještě cestou zpátky posbírali, ale bylo to maso. Teda jak pro koho. Můj parťák se zadýchal nejvíc (nejspíš jedinkrát), když mě na konci tlačil v Kunvaldu do kopce. Přes Kunvald od teď na kole jezdit nebudu! Byl jsem tam úplně hotovej a litoval jsem, že jsem nejezdil častěji pro rohlíky. Od toho ale jezdíme ve dvou, takže nakonec jsme se do Rokytnice dostali. Přijeli jsme 8 minut po limitu, tudíž nám jednu vydřenou kontrolu zase vzali. Ujetá vzdálenost byla něco mezi 98 km na computeru a 93 na GPS v telefonu. Bylo z toho páté místo v mužích a o něco horší celkově.

A závěrečné zhodnocení? Přežil jsem a kromě Kunvaldu mě to moc bavilo. Ztráta na prvního nebyla tak velká, tak příští rok budu třeba víc trénovat (mohl bych už konečně ojet a vyměnit ty zpuchřelé pláště, aby se mi cyklisti nesmáli) a třeba se na kole podívám i na mapu, abych optimalizoval postupy lépe než v sobotu. Závody byly připravené pěkně, dostali jsme guláš a pivo a večer byla i jakási zábava. Mapa taky fajn až na drobnosti. Přestože byl podklad od Shocartu, pomohlo srovnání s klasickou turistickou mapou taktéž od Shocartu, sporná místa se potom lépe řešila.
Kdyby vám tedy příští rok třeba nevyšla Bike adventure, klidně se přijeďte pobavit do Orlických hor.

18.8. MTBO

Povodňové Sixnumbers

Martin

V minulém týdnu se ve Šluknovském výběžku konal 3. ročník závodů Sixnumbers aneb šesti etap, kde vždy ve čtyřhodinovém časovém limitu mají závodníci za úkol sebrat co nejvíce bodů za projetí různě bodově ohodnocených kontrol. Sixnumbers je již kultovním závodem se specifickou atmosférou, která se snad ani nedá ve stručnosti popsat - lepší bude odkázat na www.sixnumbers.cz, odtamtud je to tak nějak cítit. Letošní ročník zas přinesl spoustu nového oproti předchozím dvěma a i když u mě osobně stojí první ročník výrazně nejvýše, je to hlavně proto, že byl první a neopakovatelný. Ostatně nebýt prvního ročníku Sixnumbers, MTBO oddíl Ekonomu by asi již neexistoval, nevyhrávali bychom pravidelně týmovou soutěž na Bike adventure, atd. Určitě ale hodnotím i letošní ročník jako povedený.

Sixnumbers se snažily komplikovat povodně. Když jsme do místa závodů mířili, ani jsem moc neměl chuť v pondělí závodit - říkal jsem si, my tady budeme závodit a lidi okolo budou potřebovat pomoc při odklízení po povodních. Ale nakonec jsme snad ani žádné větší následky povodní nepotkali - tedy takové, se kterými bychom mohli něco udělat. Zbořený most v Německu bychom stejně opravit nedokázali (navíc konkrétně my jsme okolo něj ani nejeli), více pak naše postupy byly ovlivněny až při posledních dvou etapách v Lužických horách – při obcházení protržené hráze rybníčku na Chřibské Kamenici a na povodní totálně zničené cestě podél Studeného potoka, kde jsme přeci jen očekávali rychlejší sjezd.

Obhájci vítězství v kategorii mixů Kalinovi měli na předchozím ročníku Sixnumbers (před dvěma roky) svatbu a už tehdy hlavní pořadatel Báža prorokoval, že letos pojedou kategorii přívěsných vozíků. Já tomu tedy moc nevěřil, ale pravdu měl Báža. Mezi přívěsnými vozíky nenašli konkurenci, když vyhráli všech 6 etap. Jak se jim to líbilo, už něco napsala a snad ještě napíše Ella na svém blogu. Stejně suverénní vítěze pak už měla jen jedna kategorie – ani v jedné etapě nebyli poraženi Kládin s Martinou Tichovskou v mixech, za nimiž jsme celkově skončili s Dášou na druhém místě. V kategorii mužů jednotlivců, ve které jsem jel oba předchozí ročníky, hájil tentokrát naše barvy Dušan, který skončil na 5. místě, zvítězil Míra Rygl.

Výsledky, fotky a mnoho dalších zajímavostí najdete na www.sixnumbers.cz. Postupy, co jsme s Dášou jezdili, jsou pak na mém profilu na everytrail.com.

26.7. MTBO

Druhé místo a vítězství v týmech na Bike adventure

Martin

Jubilejní 10. ročník největšího českého cykloorientačního závodu dvojic Bike adventure umožnil závodníkům podívat se do Brd, kam se za běžných okolností legálně nesmí, neboť Brdy (myšleno ty „pravé“ mezi Příbramí a Rokycanami) jsou vojenským prostorem. Tím se tento ročník podobal pátému, kdy se na Moravě také z části jezdilo vojenským prostorem. Ale tentokrát byla na území vojáka umístěna téměř polovina kontrol. Ovšem všude se jezdit nesmělo – oblastmi označenými jako cílové dopadové plochy se nedalo projíždět ani po silnicích a to přesto, že mnohá z těch míst celkem slušně znám a minimálně jednou z těch „dopadových ploch“ se probíhalo už v roce 1998 při mistrovství ČR v horském OB. Podobnost s rokem 2005 slibovala i předpověď počasí. Naštěstí ale tak hrozně nebylo, v neděli dokonce nepršelo vůbec a i sobota se dala přežít, i když některé cesty připomínaly spíš potoky a silnější přeháňka potkala snad každého.

Stavba trati, tj. umístění a obodování kontrol, se mi líbila určitě nejvíc za celou historii Bike adventure. Mapa v rámci možností seděla velmi dobře, od upravené turistické mapy nemůžeme čekat zázraky v podobě klasifikace sjízdnosti. Kontroly byly rozmístěny po výrazně větší ploše, než jsme čekali, třeba s návštěvou přírodního parku Trhoň jsem původně vůbec nepočítal. Navíc těch kontrol se nacházelo na mapě 50 a tím, že jich mnoho (a často překvapivě) mělo jeden den hodnotu nula nebo 10 bodů, se myslím pořadatelům podařilo eliminovat předzávodní přípravu velkého množství závodníků. Několik kontrol za 80 bodů zas leželo tak daleko od jiných slušně obodovaných míst, takže se na ně ani jezdit nevyplácelo. Není divu, že se mi závod líbil, když se nám v sobotu s úžasně jedoucí Dášou podařilo vybrat asi nejlepší variantu z celého startovního pole (zde je GPS záznam), když vyššího bodového zisku dosáhlo jen 5 mužských dvojic. V mixech to znamenalo vedení, i když poměrně těsné.

V neděli se však ukázala síla našich soupeřů – rakouští reprezentanti Andreas Rief a Michaela Gigon (která se stala mistryní světa v MTBO tolikrát, že to ani neumím spočítat) měli sice pomalejší start, takže jsme je brzy dojeli, ale dlouho jsme se jich neudrželi. Když nám pak nandali během cca 2 hodin fyzicky 18 minut na stejném postupu, měli vyhráno. Ani kdybych se vyvaroval dvou špatných rozhodnutí na konci závodu, asi by to nepomohlo (zde je GPS záznam postupů z neděle). Druhé místo, navíc relativně těsně za tak silnou dvojicí, o třídu před třetím mixem a s 10. nejvyšším bodovým ziskem v absolutním pořadí, je krásné... ale stejně, před dvěma roky v Dobříši jsem byl se třetím místem spokojenější...

Soutěž týmů byla v mnohém zvláštní. V roli jasných favoritů jsme (myšleno naše dva papírově nejsilnější mixy) spolupracovali zhruba jako Astana loni na Tour de France, kde Armstrong začal Contadorovi pořádně pomáhat až ve chvíli, kdy sám neměl šanci na vítězství. Což ale vůbec nevadilo. Dokonce jsme si otestovali, že bychom uspěli i v případě, kdy by do soutěže týmů nebyly zvýhodňovány mixové a dámské dvojice přepočítávacím koeficientem. Jak ve všem ostatním pořadatele Bike adventure chválím, tak tohle se jim vůbec nepovedlo. Obecně vyvěšování výsledků bylo z pohledu dvojice startující oba dny na konci a dojíždějící po limitu ale přesto pro medaili tragické – v sobotu jsme ve vyvěšených výsledcích nefigurovali ani hodinu po dojezdu a v neděli také hodně dlouho po dojezdu se mě lidi okolo ptali, proč nejsme ve výsledcích… Průběžné výsledky týmů po sobotě pak vyvěšeny nebyly vůbec a v neděli před vyhlášením taky ne. Když pak hlasatel oznámil 2. místo - Ekonom Praha, nevěřili jsme svým uším. I s dvěma mixy mezi bodujícími bychom totiž dosáhli na druhé místo bez použití koeficientů. Na ty se bohužel zapomnělo a vyhlášeno bylo úplně nesmyslné pořadí. No co, nikdo není dokonalý, ani pořadatelé podle mého dlouhodobě nejúspěšnější orienťácké akce v ČR… Oficiální výsledky už ukazují jednoznačné vítězství Ekonomu v soutěži týmů a obhajobu loňského prvenství. Takže už máme tři a příští rok doženeme Teslu Brno ;-)

Výčet solidních výsledků nekončíme – kdyby se vyhlašovala velká bedna, měli bychom na ní další čtyři dvojice. V mužích skončili čtvrtí Sádlo s Tomášem Petrečkem, ve veteránech pátí Dušan s Lybarem a šestá místa zbyla na Markétu s Míšou i Mirka se Zdeňkou Havlíkovou. Kompletní výsledky najdete na www.bike-adventure.cz.

22.7. OB

Extrémní počasí na Vysočině

Petr M.

Opět jsem zjistil, že naše stránky vypadají, jako když jasnou prioritou oddílu je MTBO, takže to musím vyvrátit alespoń krátkým příspěvkem o víkendovém HSH Vysočina Cupu.
Tento závod je jedním z nejoblíbenějších vícedenních. Celková účast byla kolem 1000 závodníků, z toho 19 ušáků. Tratě byly náročné množstvím kamenů, vodotečí a potůčků, ale především počasím. Pátek a sobota vedro přes 30˚C, následně vytrvalý déšť, který prověřil kvalitu stanů a nedělní vůli závodníků. Bažinky na mapě se v terénu tou dobou už špatně identifikovaly a cestou ze závodů bylo možno pozorovat rozvodněnou Chrudimku.
Celkově se na stupně vítězů prosadili Sádlo (2. v H21A, když prohrál až téměř na cílové pásce), Líba a Kucan (shodně 3. místo). Žádné stížnosti na kvalitu tratí, map nebo zázemí jsem nezaregistroval, piva i papíru bylo dost. Výsledky jsou zde.

7.7. MTBO

Vícedenní MTBO v Koutech

Mirek

Hned na začátku prázdnin se jako obvykle konaly vícedenní závody MTBO, tentokráte 4-denní pod taktovkou Aljošy v Koutech u Ledče nad Sázavou, tedy v místě, kde se před 2 lety konalo MČR na klasické trati v běžeckém OB. Centrum závodů bylo u hotelu Luna, cíl všech etap byl přímo v centru. Počasí bylo většinou až tropické, pouze poslední den se trochu ochladilo a sprchlo. První den byl na pořadu middle, který stavěl přímo Aljoša a všem závodníkům jasně ukázal, že na postavení dobrého závodu pro MTBO je vhodné tento sport aktivně provozovat. Závod bych označil jako běžecký OB s kolem, protože z 20 kontrol v H21E bylo skoro na polovinu z nich optimální běžet. Z výsledků E1 vypichuji 3.místo Honzy Kabáta v H21C a 6.místo Míšy Pačákové v D21. V neděli byl na pořadu long, který byl opravdu velmi náročný svým převýšením a také velkým vedrem. Z výsledků E2 vyčnívá Markétino 7.místo v D21E, což je zatím její nejlepší výsledek po narození dcerky. V pondělí se konal sprint, který byl hodně ovlivněn startem přímo na okraji mapy, takže dost závodníků vyjelo hned po startu mimo mapu. Pro nás byla však E3 velmi úspěšná, 2 závodníky v elitní desítce H21E jsme již dlouho neměli. Mirek skončil na 7.místě, Martin na 9.místě. V úterý skončil program nepohárovým závodem se shluky kontrol, účast závodníků však již byla výrazně menší, což umožnilo skončit Markétě na krásném 2.místě v celých vícedenních. Celých vícedenních se z Ekonomu zúčastnili Mirek, Martin, Markéta, Dáša a Dušan. Část etap si zajeli ještě Martin Tušl, Honza Kabát a Míša Pačáková, takže účast nebyla špatná. Nyní se již všichni soustředíme na Bike Adventure, kam pojede mnoho našich dvojic s ambicemi na přední umístění.

28.6. MTBO

Písečný trojboj v Hamru na Jezeře

Martin

Sezóna MTBO pokračovala třemi závody v Hamru na Jezeře. Tím prvním byl sprint v sobotu dopoledne, který nás zavedl do části prostoru s nejhustší sítí cest mezi Hamrem a uranovými doly, do kterých někteří z nás vjeli loni na Ruské ruletě. Zas tak hustá síť cest ale nebyla, takže šlo o spíše jednodušší závod, ale i tak ho hodnotím mezi lesními sprinty jako jeden z nejlepších. Výsledky ukázaly, jak vyrovnanou štafetu můžeme mít - stejným časem jsme se podělili o 15. místo všichni tři členové, což vzbuzovalo před odpoledním závodem slušné naděje. Jenže zatímco při loňském bronzovém závodě nám vyšlo všechno, tentokrát se zas vše pokazilo. Tradičně hostující Milan přijel z prvního úseku s více než sedmiminutovou ztrátou až za 20. místem a bylo mi hned jasné, že na jistotu nepojedu. Dokonalý výkon při jízdě na hranici rizika nás ještě do hry o medaile vrátit mohl, jenže pár menších chyb jsem vyrobil a tak jsem při tradičně slabší konkurenci na druhém úseku předjel jen 12 štafet. Přibyly by ještě další dvě, kdybych na fáborkách za diváckým úsekem neprorazil duši o blbě viditelný betonový panel přes cestu a nemusel dojíždět na prázdném zadním kole. Mirek po předávce ještě dokázal dojet Jirku Hradila, který nakonec dotáhl svoji štafetu až na 4. místo, ale pak už ho jiné farsty a silní reprezentanti vyjíždějící za ním odsouvali postupně dozadu. A když ten pitomý kus betonu za diváckou zvýšil v souboji se zadními koly naší štafety na 2:1, znamenalo to propad z první desítky a nejhorší štafetový výsledek za více než 10 let… V neděli pak přišel na pořad závod na klasické trati s hromadným startem. Protože do Maďarska nejezdím, jel jsem závod tohoto typu poprvé a musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Díky dvěma uzlovým kontrolám (směrem tam existovaly 3 varianty a zpátky 2 varianty) se startovní pole poměrně rychle rozdělilo a rozhodně nešlo o závod, kde by dobrým cyklistům a slabším mapařům stačilo závod odviset. Naopak se chybovalo docela dost, takže jsem se nečekaně vešel do první dvacítky na 18. místo, Mirek dojel do cíle ještě o dvě místa dříve. Výsledky najdete na webu závodů.

6.6. MTBO

Přípravné vítězství na Brdman crossu

Martin

Pořádání Mistrovství ČR na klasické trati a Českého poháru v MTBO jsme přežili. Asi ne úplně bez následků (protože aktualitu o pořádání nikdo neměl sílu napsat), ale zas nás to tolik nezničilo, protože termín přihlášek na Bike adventure jsme neprospali. Takže se hodilo se na tento vrchol letní sezóny začít připravovat. Stejně jako před dvěma lety jsem zvolil jako přípravu závod Brdman Cross, který se pravidelně začátkem června koná v okolí Dobříše. Zatímco tehdy byl hlavním cílem průzkum terénu před Bike adventure (ten rok se jelo ve stejném prostoru), letos jsem věděl, že jiný závod tohoto charakteru před Bike adventure nestihnu a že bude užitečné si zvyknout na jiný způsob závodění než při MTBO. Společnost mi dělal Martin Tušl, kterému vypadl původně plánovaný spolujezdec v úterý, smůlu tak měl Dušan, kterému onemocněl Lybar až v pátek a musel jsem ho odmítnout.

Brdman Cross je závod mnohým netypický. V první řadě tím, že je proti obdobným závodům drahý jak prase. Asi proto, že ho nepořádají orienťáci, stojí o víc než polovinu víc než třeba Bike adventure (na osobu a den). Nabízí většinou zajímavou stavbu trati a atraktivní terén. A několik specialit. Tou první je hromadný start a tzv. „žravé“ kontroly. Ty jsou oznámeny společně s bodovým ohodnocením kontrol po ostrém startu a vedle normálních bodů za danou kontrolu získávají první dvojice na dané kontrole i bonusové body - první 30, druhá 29 atd. Takže jsme vyrazili za jednou z těchto kontrol, ale asi jsme neměli moc rychlý start - brali jsme jen 23 bodů. Paradoxně na další žravé kontrole, kam jsme rozhodně nejeli přímo, na nás zbylo 24 bodů. V tu chvíli jsme ale věděli, že vítězové předchozích dvou ročníků Štěpán Skripnik s Honzou Fujáčkem zvolili obdobný postup a jsou pár minut před námi. Nic moc nezměnila ani ukradená kontrola za 80 bodů (v jejím místě byly naštěstí rozsypané lístečky), ani další speciality, bonusové kontroly na podrobných orienťáckých mapách, které v závodní turistické mapě nebyly zakresleny. Dojeli jsme z Dobříše v podstatě po hřebeni Hřebenů až nad Černolice, a pak jsme se spustili do Řevnic k Berounce (pro lepší pochopení poslouží GPS záznam trasy na everytrail.com). Dalším cílem byla kontrola nejvzdálenější od Hřebenů, která se nacházela až skoro u Koněpruských jeskyní, dle očekávání byla také za 80 bodů. Tam bylo jasno - musíme i pro poslední osmdesátku nahoru na Kuchyňku, kam se nám před závodem vůbec nechtělo, a navíc na naše soupeře ztrácíme při stejném postupu už okolo 5 minut.

Ještě méně povzbudivé porovnání přichází v nejprudším asfaltovém úseku stoupání směrem ke Kuchyňce, kde se objevují Štěpán s Honzou pod kopcem asi minutu za námi, a je jasné, že v tu chvíli stihli sebrat o 30 bodů víc než my. Dneska asi nevyhrajeme. Snažíme se ale nezpomalit, aby nás v klíčových úsecích neviděli před sebou. Postup z Kuchyňky dolů na další kontrolu (resp. dvojkontrolu s bonusem na orienťácké mapě) jsme měli také v kategorii „tam fakt nechceme, žádná cesta tam není“, ale je jasné, že do něj jít musíme. Začátek mimo cesty podle turistické mapy a pak doufat, že se vynoříme na správné cestě na orienťácké mapě. Sbíháme prudký svah pod vrcholem a pokračujeme dál po cestě z kopce. Směr má dobrý, ale je to ta správná? Je! Pokud je neporazíme tímhle, tak už nijak. Brzy razíme bonusovku a po chvíli i sousední normální kontrolu. Tam těsně po nás dojíždí naši soupeři, bonusovou kontrolu ještě mít nemohou. A teď vzhůru pro další prémiové body - další specialitou je lanové centrum, kde se dají získat další prémiové body za lezení po nějakých lanech, kontrola s lanovým centrem je na cestě do cíle. Dalším soupeřem je ale čas - zbývá 25 minut do vypršení limitu, nicméně penalizace za prvních 10 minut jsou mírné. Dvě minuty před vypršením limitu dojíždíme k lanovému centru. To je ještě včas. Na kole se mi sice jede výborně, ale na lanech je stejně únava cítit. První část trasy však zvládáme, za což nám obsluha lanového centra připisuje 25 bodů. Teď už ale musíme rychle do cíle, ať se vyhneme tvrdší penalizaci. To se dle našeho měření daří - dojíždíme necelých 8 minut po limitu. Oficiální časomíra má jiný názor, podle mého padlý na hlavu - oficiálně byl start přece v 11 hodin. Že se odstartovalo tak o 3 minuty později, asi nikoho nezajímá. Naštěstí je to jedno, obhájci vítězství přijíždějí až po nás a mají trestných bodů ještě víc. Ale i při správném počítání by bylo výsledné pořadí stejné. Díky vydařenému závěru a bonusovým bodům z lanového centra mažeme ztrátu a dostáváme se asi o 10 bodů na první místo. Ceny pro vítěze jsem sice čekal hodnotnější, ale hlavní cíl byl splněn. Na start Bike adventure se mi vždycky nastupuje líp, když se podaří závěr předchozího závodu a tím líp, když se ho podaří i vyhrát.

top